Jednou andílci po druhý ďáblíci aneb strasti a radosti au-pair :)

Dneska to byl těžkej den. Kdo by to byl řekl, jak je těžký zabavit hyperaktivní děti, který u jedný činnosti vydržej maximálně 10 minut? Naštěstí moje práce tady není uklízet, ale jen se starat o děti... což je asi mnohdy mnohem víc náročný než ten light housework :D




Zrovna včera po škole, kdy jsem je přivezla domů, tak nejdřiv nechtěly z auta, pak teda jo a začaly běhat kolem domů (což Emily nemůže jelikož je nemocná - angína, ale musí se opičit po jejím bráchovi, kterej umí vymejšlet jen samý ptákoviny), tak jsem je hodinu chytala a nakonec jsem je dotáhla za nohu (doslova!) domů, mrskla na gauč, samozřejmě řvaly, brečely, nadávaly, tekly jim sliny, zalykaly se... dobrá antikoncepce pro mě:) Nejhorší bylo, že přišla babička od naproti a přinesla jim čokolády, takže výchovnej efekt nula. Mno nic, tak jsem šla vařit večeři. Měli jsme klasicky brokolici, brambory, rybu (vše v páře), jenže ty mý smráďata si chcou všechno dělat samy... takže si musej nakrájet maso, nakrajet brambory, atd. Mno když jsem viděla ten bordel a jak se ryba klouže po stole na druhou stranu, tak jsem jim příbor vzala a chtěla jsem to nakrájet sama.... ale to jsem neměla dělat, jelikož mi oznámily: "I dont like this potato...no like this", prostě jsem jen tu bramboru rozpůlila, toť vše, ale pro ně se změnila tak, že už se to nedalo pozřít :D Samozřejmě, že Sean během jídla na sebe vylil džus... což není nic, nad čím se už pozastavuju. A prej: "Brocolli is frozen"... tak jsem zvedla oči v sloup, protože když to žere hodinu a do toho si kreslí, tak se nesmí divit, že brokolice je ledová.


Po večeři je vždycky takovej bordel, že to vypadá jako by tam jedlo stádo prasat a né dvě civilizovaný děti. Po jídle se jdou koukat na Disney Channel a po pěti minutách za mnou příjdou do kuchyně a řeknou: "Can I have one sweeties?", což já opět obracím oči v sloup, protože nechápu proč by měli dostat sladkost, když dělaj scény a nejedí večeři. Nejsem saň, ráda jim něco dám, ale prostě jen něco za něco - sladkost je prostě za odměnu... Po věčeři zbývaj dvě hodky než se mamka s taťkou vrátí dom, ale mezitím Emily stihne pomalovat lakem na nehty rádio, Sean vytáhne z taťkovýho metru střeva, který se pak snaží slepit dohromady, hrajou si se všema hračkama naráz a to třeba tak, že je poskládaj za sebe, jakože dělaj cestičku z obejváku k nim do pokoje a pak po tom choděj jako po lávce.. nebo přitáhnou do obejváku všechny peřiny z domů a dělaj bunkr..(v tomhle jsem nebyla jiná, uznávám :) A když jim to nechci dovolit, tak slzy, řev a tradiční sliny až na podlahu :D a to samý je, když chci aby si to uklidily :D tak nemám na výběr. Upřímně se těším na léto, až budou moc lítat venku. Protože je tady může zajet jen traktor nebo mohou spadnout z útesu (jakože, že se jim skoro nic stát nemůže) mnohem lepší než, když je přejede auto :)


ale na druhou stranu musím říct, že neskutečně obdivuju to, že vůbec nejsou lakomý. Dokážou se rozdělit, spíš to udělaj automaticky, i když samy maj toho málo, obzvláště když maj sladkost. Jsou chvíle, kdy je zbožňuju, hlavně Emily, protože je velmi empatická. Když Sean mi ve vzteku něco udělá (obvykle štípne) tak to samozřejmě zveličuju a říkám "you hurt me", jako břečím a tak (aby viděl, že se to nedělá, že i mě to bolí) a jdu pryč. Emily za mnou příjde a zeptá se "you are okay, you need help"? To je hrozně milý, když takhle malá holčička se umí citově napojit. A taky se mi hrozně líbí chování Emily na veřejnosti: je tichá, drží se mě pevně za ruku (často za nohu když stojíme), rozhodně nedělá scény v krámě... což o jiných dětech nemohu říct. A co se týče Seana, jsou chvíle kdy mě pusinkuje a říká že mě má rád, tak mam někdy z něj dobrej pocit...


A co se týče první části co jsem o nich napsala.. jsou to malý děti, asi nikdo z nás nebyl jinej :) já si myslím, že jsem byla děsnej zmetek, taky jsem musela všechno vyzkoušet a všechno si ošahat... občas mi tečou nervy a mam sto chutí o ně přerazit vařečku (kdybych mohla), ale mám je fakt ráda a nerada bych, kdyby se jim něco stalo.