Strašidelné příběhy AU-PAIR

pátek 12. listopadu 2010




Tak jsem začala chodit do školy, konečně,  kde jsem poznala plno nových známých a přátel ze všech koutů světa. Mimo jiné i jednu holčinu z Čech, říkejme jí třeba Terezka. Den, kdy jsem ji poznala, tak tu už byla v Londýně týden.. Měla rodinu, od které dostávala 50liber ačkoliv jí slíbili více, ale bohužel, těsně po příletu jí oznámili, že jsou chudí (!!). Terezka nesměla jíst jejich jídlo, tedy vlastně mohla, ale takové typy jako rýže, brambory... rozhodně né maso atd, protože to je drahé. Ona si tedy z 50 liber musela zaplatit školné, dopravu, jídlo a ostatní věci. Tohle by asi nebyl ten největší problém, ale její rodina byla tak trochu... no střelená.


Matka byla temperamentní chorvatka, otec uťáplej angličan, asi geek. Děti nějaký měli, ale moc o nich už nevím. K Terezce se průběžně chovala jednou jako největší kamarádka, po druhé na ni řvala nebo ji z fleku chtěla vyhodit na ulici. Taková rozdvojená osobnost trošku.. ten otec nikdy nic neřekl a držel.. ústa. 


Jednoho dne se rozhodili, že pojedou na výlet do centra. Celé to skončilo tak, že ten táta vybouchl, bušil pěstma do auta, řval na všechny (vše díky jeho zlaté ženušce) tak, že někdo zavolal policii a ta ho zadržela (chudák). 


Ještě toho večera, kdy jsem celý den strávila s Terezkou venku, ji hostmum oznámila ať se spakuje a druhej den ráno vypadne. Z ničeho nic. Tak jsem v 11 večer Terezce řekla, ať se opravdu spakuje a zdrhne, že si ji vyzvednu a bude u mě spát. Jak se dohodlo, tak se udělalo. 


Terezka si rychle našla přes inzerát práci a ubytování (vše pod jednou agenturou) kdesi v Birminghamu.  Ale jelikož neměla žádné peníze, tak si půjčila od mamky na první měsíc bydlení. Dojela tam a zjistila, že bude mít sice kde spát, ale o žádné práci nikdo nic neví (prostě podvod, byli to Slováci). Za pár dnů přišel majitel domu je vyhodit, protože "agentura" za ně nezaplatila nájemné. Terezka se tedy ocitla na ulici, prostě jako bezdomovec. Když byla na autobusovým nádraží, tak jí v noci zavolala au-pair agentura, že by pro ni měli na rychlo rodinu v Londýně. Terezka na nic nečekala, nasedla na první autobus do Londýna za poslední její poslední peníze... 


Terezku ale čekalo překvapení v podobě černošské smradlavé rodiny, která se meje v kýblu, jejich dům vypadá jako skladiště, všude špína a plíseň...  Terezka je celý den zavřená doma, nikam nesmí... 


Terezka se právě chystá na další velkou akci a já ji držím pěsti. Skoro mi to až připomíná můj pobyt u černochů. 


Jak já stále říkám: Be happy for every experience. The bad one mainly! (Buď šťastný za každou zkušenost. Hlavně za tu špatnou!)

Comments

7 Responses to “Strašidelné příběhy AU-PAIR”
Post a Comment | Komentáře k příspěvku (Atom)

Anonymní řekl(a)...
12. listopadu 2010 15:29

Věřte či ne.. ta holka ma pravdu!A moc jí děkuju za utočiště! Terezka:)

Anonymní řekl(a)...
14. listopadu 2010 16:32

huh, tak to je síla.popravdě mě to celkem děsí, ráda bych vyjela jako au-pair ale mám strach z toho, že se dostanu do špatné rodiny.

Terezce držím palce, aby všechno dobře dopadlo.

ps.: nemáte nějaký tip, jak předem aspoň trochu odhadnout rodinu ?

První pravidlo zní: nikdy nebrat černochy, asiaty, araby nebo cokoliv jiného než lidi evropského typu. Věř mi.

Anonymní řekl(a)...
15. listopadu 2010 12:50

Děkuju za radu.Je pravda, že když čtu o špatných zkušenostech s rodinou, tak ve spoustě případů jde o lidi, co se přistěhovali...

Aupair: Je to o štěstí a o pocitu, nenechat se ovlivnit zaslepenýma představama... Já jsem jako au pair už skoro rok, v jedné rodině a nemám si na co stěžovat, měla jsem ale hold štěstí no. Nikdy nevíš. Ale je lepší vědět, co preferuješ osobně. Good luck!

No tak já jako au-pair nadávám na to, že jsou ke mně krapet povýšený a cítím se často jimi kontrolovaná, což moje biolog. rodina nedělala nikdy - takže tady novinka! A krom toho, že žiju na vesnici, kde chcípl pes a busy jezděj hoooodně zřídka a v neděli třeba vůbec (v so se to zase nevyplatí, jelikož sotvaže dorazím do města, mám asi půl hodiny a můžu se dlaší hodinu kodrcat v smrdlavým busu zpět do vesnice), tak JINAK, když čtu tady některé husté příběhy o černoších a hygieně, můžu s jistotou říct: MĚLA JSEM ŠTĚSTÍ HNED POPRVÉ! :-)

Taky u mě nedávno spala kámoška co jí vykopla rodina ze dne na den, díky bohu, že už má novou rodinu v Londýně a je happy :))

Okomentovat