Welcome to London

Tak jsem se rozhodla, že změním lokál. Volba (bohužel to ovlivnila moje finanční situace, proto USA ani AUS nedopadlo) padla na Londýn. Irsko bylo neskutečně nádherný, ale 6.měsíc přišlo prozření, kdy mě už nestačilo se kochat ruinami hradů, ovcemi a útesama... Bohužel jsem bydlela v pěkný prd*li, kde nejbližší hospoda byla 10mil. To znamená, že jste byli závislí na autě, takže ani na to pivko jste si prostě nemohli zajít..


Našla jsem si jednu rodinu z Londýna (vždy přes http://www.aupair-world.net/), týden jsme si psali, nabídli mi méně peněz, více práce, žádné auto, ani mobil, tak proč to nevzít, že?:) Pět dnů před odletem jsem si zabookovala letenku (3700,- cože?!) a vyrazila vstříc nové family. Kupodivu jsem nebyla vůbec nervózní, žádnej stres, pohodička... v letadle jsem se seznámila s nějakejma zajcema, kteří si mysleli, že nejsem Češka, tak na mě mluvili anglicky. Půlku letu jsem je v tom nechala a byla docela prdel poslouchat, jak se mezi sebou bavěj kluci, když si myslí, že nerozumím :).. Hlášky typu „tak jí sbal né“... a nebo „čekuj kozy“ mě opravdu zabavily. Když jsem na ně najednou začala mluvit plynulou češtinou, tak na mě koukali s otevřenou pusou :)


Na letišti v Heathrow na mě měla čekat ta ženská, no nakonec tam nikdo nebyl, takže mě polil studenej pot, protože jsem u sebe neměla ani libru. Dokonce jsem se jim pokoušela zavolat, ale prý číslo neexistovalo. Nakonec jsem si uvědomila, že již z UK nemohu volat s předvolbou +44. No tele no:) Dozvěděla jsem se, že trčí v zácpě, ale že tam budou co nevidět... UFF!


Od JISTÉ doby rozhodně nejedu s žádnou Indkou autem. Styl brzda plyn a centrem stovkou, kdy to skoro nedobržďuje, mě docela vyděsil. Zpomalovací pásy na silnici ji taky nic neříkaly, proto jsem se modlila, aby to auto to ještě vydrželo.. Musela jsem to snášet předlouhou hodinu!


Když jsme dorazili domů, tak mě přivítal taťka (je Jamajčan), a jejích stará au-pair co k ním stále chodí na víkendy, protože se maj tak nějak rádi. Jmenuje se Fany a je z Maďarska (anglicky Hungary).... takže mě akorát napadlo říct: „are u hungry“? :D

Oba dva vyučují design na univerzitě, ona pochází z Indie a on z Jamajky, ale tady více než kdy jindy platí pravidlo „kovářova kobyla chodí bosa“. Jejich dům je hroznej, plnej krámu z Indie a Karibiku, neupravenej, bez vkusu v zařizování, docela i špivanej.. musím říct, že docela šok, jak tady mohou bydlet. Na druhou stranu jsem tu u nich večeřela nejluxusnější Masala Chicken BBQ s Basmati rýží (prý byla z vesnice, odkud ona pochází..)


Dětičky jsou holčička Angelle (7) a Kabir (8), ona se mě moc líbila, ale teďka mě spíš sere, protože chce abych byla stále s ní, neustále mě OLIZUJE (no chápe to někdo, prej chutnám jak Salt Peanut..?:), pořád mě tahá za nohu, leze mi na záda atd.. Kabir je docela fajn a rozumnej už.


Právě sedím na posteli, ve svém 2x2m ložnici a přemejšlím jestli to tady dám...


Jo a abych se zmínila ještě – mají venku obrovskou trampolínu a je opravdu NESKUTEČNÁÁÁ :)!