rozuzlení záhady

Myslím, že už je čas, být upřímná a fér, takže Vám napíšu cože se to vlastně stalo.
Austrálie byla vždycky můj sen, ale asi mi nebyla souzená :( Odlétala jsem 26.12.08 a přesně 25.12.08 večer, při loučení s přítelem, jsem jaksi otěhotněla. No nepochopíte, když si všichni nasaděj to co si mají nasadit:) Proto se dělo všechno to, proč jsem byla unavená, proč mě bylo zle. Nebylo to klimatem, ale tím, že ve mě vyrůstala malá potvůrka, o které jsem se dozvěděla po měsíci životu tam. Řeknu Vám, že to není nic příjemnýho, když se konečně rozhodnete odjet na konec světa a máte v plánu se cítit svobodně a nezávisle... Dokonce jsem tam chtěla zůstat.


Sehnala jsem si rychle letenku, na kterou jsem si teda musela půjčit, pečlivě prostudovala jednotlivé typy letadel a jejich rozmístění sedadel, kuchyňek a WC. Potřebovala jsem místa, kde to bude blízko na záchod, daleko od kuchyně a budu na kraji... a za 4 dny jsem odletěla do Prahy. Cesta byla maximálně v pohodě, mě bylo kupodivu dobře. DOPORUČUJU Thai Roayal airlines! od té doby moje No.1


Do Prahy jsem odjela s pocitem, že to miminko hrozně chci a nikdy bych na potrat nešla... je to prostě vražda. Bohužel jsem zjistila, že bych neměla nárok na žádnou rodičovskou, jelikož jsem byla mimo EU, přítel se začal cukat a ve mě začaly hlodat takový myšlenky, že se budu muset rozmějšlet, zda koupím rohlík nebo housku a celkově, že mi všechno skončilo, vč. toho, že bych dřív nebo později byla na všechno sama. Moje úspory, které jsem dala do školy v Aussie mi taky nikdo nevrátil. A měla jsem cíle, které mi Austrálie měla umožnit dosáhnout :( Takhle se to jeví jednoduše, ale ona je to ve finále nejtěžší a nejdůležitější věc pro rozhodnutí na světě.


28.2.09 v 10:00, téměř na hranici proveditelnosti, jsem šla na potrat. Je to tak nechutně jednoduchej a rychlej zákrok, až je to téměř k pláči. Vše probíhalo v plné narkóze a já jsem se už v 11:00 probudila, tak dvě hodiny mě pobolívala děloha, ale všechno probíhalo v pohodě. Potrat je vlastně "výškrab" miminka z dělohy. Rozhodně to není fyzicky nic hrozného, ale je to neskutečnej nápor na nervy a psychiku. Teda byl aspoň pro mě, když srdcem jsem to dítě chtěla, ale rozum říkal ne. V 15:00 si mě už vyzvedla mamka. Už nikdy nikdo mě tam nedostane... !


Nyní to je 14 dní, kdy má můj přítel novou přítelkyni, oznámil mi, že mi nikdy nevěřil, že jsem byla těhotná (asi jsem to jen hrála - odletěla jsem z Austrálie draze zpět, každý ráno jsem si asi strkala prst do krku - byl to přítel jak má být, co říkáte:)), opustil mě a já opět začínám přemýšlet na svým snem.


Jsem já normální?